Na úvod bych určitě chtěla říct, že než k nám Egypťan Omar Khaled Farghal přijel, panovaly u nás doma značné obavy z toho, jak vůbec celý týden bude probíhat.
Nebudeme si nalhávat, pro nás pro všechny je Egypt dost exotická destinace, je to jiná civilizace, jiné myšlení a hlavně pro nás Čechy, většinou atheisty, neustále sledující v televizi zprávy z šíleného území Islámu, i nebezpečný a nepochopitelný svět.
Ale ani náznakem jsem nic z toho za celý týden, co u nás Omar byl, ani jednou nepostřehla.
Je to moc milý, příjemný a přátelský mladík, který si okamžitě získal celou naši rodinu včetně psa! Zapojil se do běžného chodu rodiny, snažil se pomáhat mě i zabavit další členy rodiny.
Dokonce donutil klasicky uspěchanou rodinu ( hlavně poránu ) v klidu si sednout a užít si společné chvíle u jednoho stolu. Egypťané mají takový hezký zvyk, nikdo nesmí jíst sám. Sympatické!
A jeden večer s pomocí jeho maminky na telefonu, uvařil i pravé egyptské jídlo. Mimochodem velice chutné a zdravé a nijak složité. Určitě ten recept budu doma používat.
A nakonec ani jazyková bariera vůbec nebyla na obtíž. Já nemluvím anglicky, Omar zas, zcela pochopitelně, neovládal němčinu ani ruštinu. Ale i tak jsme si skvěle popovídali a fandili společně po večerech Chelsea a Juventusu. Když nebyly po ruce děti, skvěle posloužil překladač v mobilu.
Týden s ním neskutečně rychle utekl. Každému z rodiny, myslím, jeho přítomnost u nás něco dala. Mladší syn Radek se přestal stydět a vůbec neměl problém s Omarem anglicky komunikovat, starší syn Viktor v něm našel fajn kamaráda, se kterým si popovídali o sportu i o různých, ale ve své podstatě stejných, kulturách a zvycích. A mě to donutilo zamyslet se nad svojí neznalostí angličtiny a něco s tím konečně udělat!!!
Sama za sebe musím ještě přiznat, že mi bylo úzko a smutno, když od nás v neděli Omar odjížděl a musela jsem rychle zapudit myšlenku na to, že už ho nikdy neuvidím, protože bych se určitě měla v očích slzy.
Rodina Vodičkova
Minulý týden proběhl na naší škole projekt EDISON, během kterého 7 mladých studentů z různých zemí vyučovalo naše žáky na 2. stupni.
Měli jsme s rodinou možnost hostit 2 studentky v našem domě. Byla to Ngo Lin z Vietnamu a Amy z Taiwanu. Nejprve jsme se všichni obávali, jak to zvládneme, ale brzy se ukázalo, že zbytečně. Obě byly moc milé a přátelské, okamžitě navázaly živou komunikaci, zvláště s mou dcerou, a protože si byly věkově blízké, povídaly o všem možném. Mírně se zapojoval i mladší syn, který zjišťoval, že bude muset na své angličtině hodně zapracovat. Nakonec i my dospělí jsme si pěkně angličtinu procvičili.
Děvčata nám nabídla, že budou vařit večeře pro celou rodinu, že se budou střídat, tak jsme si pochutnávali na asijských lahůdkách téměř celý týden.
Jsem moc ráda, že se nám naskytla tato příležitost, bylo to pro všechny z rodiny moc přínosné, skvěle jsme se bavili, zvláště při společných večeřích a bylo nám docela líto, že to tak uteklo a museli jsme se rozloučit.
Jitka Forstová
Když mi paní učitelka Skříčilová zavolala, zda pomůžeme ubytovat studenta v rámci jazykového projektu Edison, ani jsem moc neváhala a souhlasila. A opravdu se z celé akce vyklubal pohodový a inspirativní týden, prima zkušenost. „Naše" Vita z Ruska byla příjemná, komunikativní studentka, nadšená, že může sbírat zkušenosti takhle "zevnitř" a k nám do rodiny hned zapadla. Hlavně pro dcery to byla inspirace, že studovat jazyky je fajn. Jsem nadšená , že takové projekty fungují.
Rodina Čábelova