Správa CHKO Třeboňsko má v lesích u Mirochova terénní stanici přestavěnou z bývalé střelnice pohraniční stráže. Kromě občasného pobytu přírodovědců jsou nejčastějšími návštěvníky děti. Místo je ideálně položené. Z jedné strany rašeliniště, z druhé rybník, ze třetí hluboké lesy se skalnatými útvary. Člověk, který není v přírodě slepý, může vyjít na kteroukoliv stranu a nudit se určitě nebude.
O tom, že jsme se opravdu nenudili, si můžete přečíst v následujícím článku.
12. května jsme se vydali společně s naší paní učitelkou a s Lukášem do Mirochova. Jeli jsme jen na jednu noc, ale někteří z nás měli batoh velký tak, že se ho jen stěží podařilo nandat na záda.
Počasí nám tentokrát příliš nepřálo, ale i přesto nás neodradilo vydat se na poznávací procházku do přírody. Vzali jsme si holinky, pláštěnky a vyrazili na průzkum.
Paní Markéta, která pro nás připravila program, nám cestou vyprávěla o zvířátkách, která zde žijí, ukazovala různé druhy stromů, mechů a bylin.
Byli jsme poučeni, jak se máme v lese chovat. Tato pravidla jsme se snažili dodržovat. Procházkou jsme došli až k rašeliništi, které nás úplně uchvátilo.
Byl zde původní les bez zásahu člověka a my jsme se museli prodírat vysokou trávou a přes popadané stromy. To bylo teprve to pravé dobrodružství! Viděli jsme i bažinu a představovali si, jak to tu asi vypadalo, když na naší Zemi ještě žili dinosauři. Cestou jsme také soutěžili v družstvech. Např. o to, kdo udělá lepší hnízdo pro ptáčky, postaví domeček pro zvířátka aj.
K večeru jsme si opekli na ohýnku buřty a chystali se na spánek.
Některým dětem se začalo stýskat po mamince, a tak jsme to stýskání museli rychle zaspat. Největší práci nám dalo sbalit si všechny věci včetně karimatek a spacáků. To byl asi ten nejtěžší úkol z celého výletu.
Pak už se jen rozloučit s krásnou přírodou a hurá domů!
O. Josífková