V šestých třídách jsme se při hodinách přírodopisu a výtvarné výchovy zabývali světluškou menší.
V přírodopisu jsme hledali souvislosti mezi vývojovými stádii světlušky a komunikací. Teď už víme, jak a proč světluška svítí, co tím chce svému okolí "říct". Jako závěrečný úkol mohly děti napsat báseň o světlušce. Zde jsou některé z nich.
Masožravá světluška kouše šneky do ouška. Světluška tak krásně svítí, sameček jí nese kvítí.
Když se chce pářit, stačí se rozzářit. Dospělci pak zahynou, dětičky se vyvinou.
Larvy mají trochu jedu a tak je nejez k obědu. Larvy žerou slimáka, vrána mu pak zakráká.
Dospělci žijí jenom krátce, chovej se k nim krásně. (Martin Brouček)
(Jirka Kaška a Matěj Kozák)
Rozsvítím si lampičku Světluška svítí, ale nevznítí.
na mém malém zadečku. Larva bliká, zvířátko vzlyká.
V noci svítím jako hvězda, Samička krásně svítí, sameček vidí kvítí.
sameček mě vidí hnedka. Larva žije tři roky, už má jenom dva kroky.
(Ellen Čabanovová) Larva slimáky lapá, pak je rychle papá.
(David Kopenec)
Světluška hezky svítí, vypadá jak kvítí. Dospělka klade vajíčko, vítej na světě, larvičko.
Dlouho ale nežije, život si však užije. A už jsi velká kuklička, dočkej se a budeš světluška.
Na zemi i ve vzduchu, užívá si lesního duchu. Samička tu svítí, samec ji bude chtíti.
Hold na světlušku nemáme, ale co s tím uděláme. Larva taky světélkuje, jenom když nebezpečí tu je.
(David Karlíček) (Ondřej Král)
Tímto tématem se 6. B inspirovala i na hodině výtvarné výchovy. Šesťáci kreslili světlušky tak, jak si je představují ve své fantazii. Na konci hodiny nám vznikla rozmanitá světluščí „rodinka“.
Jitka Novotná, Barbora Tvarohová